7.kapitola- Vlk

18. května 2014 v 18:50 | Kessi |  Život bez duše
Takže fajn, předchozí kapitola neměla ani 5 komentářů takže to lidi pěkně napravte ať mám důvod dál psát ;) Ale vážně, hlasovali jste pro tuto povídku tak ji čtěte :D Rozhodla jsem se přidat další kapitolu a je déle než po týdnu a to kvůli tomu že ji čte příliš málo lidí. Inu...ať se líbí. Jinak psala jsem hodně dlouhé souvětí a pak se v tom motám takže omluvte to, jak je to někde dopletené :D
,,Co se stalo?" přiběhnu k tátovi, hned jak se vrátí domů.

,,Divoké zvíře. Napadlo tábořiště tří lidí a jednoho z nich zabilo. Podle zubů to vypadá na vlka většího vzrůstu. Víc bohužel nevím," odpoví a sedne si vyčerpaně na gauč.

Táta sloužil u policie, ale už tam nedělá. Stále tam ale pracuje jeho nejlepší kamarád, který mu předává nějaké informace. Díky tomu víme co se děje, a navíc s nimi táta občas chodívá na průzkumy. Přijde mi, jako by stále chodil do práce, ale bez platu.

,,Divoké zvíře? To už je čtvrtá oběť za týden! Co s tím chtějí udělat?" vyhrknu naštvaně, kvůli jejich neschopnosti.

,,Nemůžeme dělat nic. Je to námi, zatím neznámý druh vlka a je větší než klasická rasa. Možnosti policie jsou omezené. Ale jeden z táborníků si ho prý všiml a výpověď nasvědčuje tomu, že je to samička. Ty bývají více nebezpečné, zvlášť v období hárání. Doufejme, že už víc obětí nebude. Do té doby vyhlásí šerif stav ohrožení a bude zákaz vycházení z domu po šesté hodině večerní."

,,Co?! Zákaz vycházení? To nemůžou!" rozčílím se ještě víc. Nemůžou nás přece držet zavřené doma. Je blbost, aby ten vlk přišel až do města. Jak řekl, napadl lidi co byli v táboře v lese, ne ve městě na lavičkách.

,,Pro tebe to platí dvojnásob Emmo! Nebýt Jasmine stále máš domácí vězení, tak buď ráda, že je to tak, jak to je. Nepotřebuji přijít ještě o tebe!" řekne táta značně rozrušený událostmi.

,,...fajn," povím a vydám se ke schodům.
,,V ledničce je zbytek pizzy a chlazené pivo," řeknu ještě a zavřu za sebou dveře do pokoje.
Podívám se na hodiny, které ukazují tři hodiny odpoledne. Ještě je čas, pokud nechci být celý den doma, tak si musím pohnout. Ale kam jít?

Obléknu si zelené tílko, černé legíny a přes rameno si dám látkovou tašku, do které naskládám pár věcí. Na tátův příkaz musím vzít i pepřák. Pak mu řeknu jednoduché: ,,Ahoj v šest," a odejdu směrem k lesu a mé oblíbené houpačce.

Když dojdu na místo, nezastavím se, ani si nesednu na houpačku zavěšenou na svém místě. A to z důvodu, že není zavěšená na svém místě. Jedno lano je přetržené a houpačka leží bezmocně a opuštěně na zemi. Na jednom stromu, který ji držel, jsou vidět dlouhé hluboké škrábance od drápů. Dotkla jsem se jich a na rukou mi zůstala pryskyřice, která pomalu plnila ranky stromu.

Jdu hlouběji do lesa a došla jsem až k dlouhé řece, tekoucí asi metr pode mnou. Jdu dál, podél řeky, až uvidím v dálce žlutý stan. Pomalou chůzí pokračuji dál, zvuky ševelících ptáčků utichly a je slyšet jen křupání malých větviček pod mou tíhou. Jsem asi čtyři metry od stanu a uvidím v něm stín nějakého zvířete. Aniž bych si uvědomila co dělám, se k němu rozběhnu a zastavím se jen kousek od vchodu do něj a čekám, jestli uslyším nějaký výkřik, nebo něco podobného.

Nevím co dělat. Ale co můžu dělat? Neporadili si s ním tři lidi ani celý policejní tým a já jsem tu sama, tak co si vlastně chci dokázat? Není to přesně to nebezpečí, které Tobias řekl, že mi tu hrozí? Mohl vůbec vědět, že se tohle všechno stane? Přerývaně dýchám a snažím se něco vymyslet. Pak vše utichne a vypadá to, že v tom stanu nic není. Že jsem si vše vymyslela a je prázdný.

,,Haló?" řeknu bázlivě a o kousek se přiblížím ke stanu.

,,Jste v pořádku?" Dodám tichým hlasem a než se naději, vyskočí proti mě ze stanu obří vlk, nepodobající se žádnému co jsem doposud viděla. Má černou srst, obří tesáky a nenávistnýma očima po mě vrhá pomyslné blesky. Rychle ucouvnu, zakopnu o kořen čouhající ze země a spadnu na zem, odkud se rychle plazím pozpátku pryč. Nevšímám si kamení, jehličí ani jiných ostrých předmětů, které mi drásají kůži a snažím se dostat z dosahu, těch krvelačných zubů. Vlk si mě zkoumavě prohlíží, zuby vyceněné, oči na stopkách a je připravený mě kdykoliv roztrhat na cucky.

Rozzuřeně vrčí a od huby mu tečou sliny. Vyděšeně polknu a pokusím se vstát. Vlk se přiblíží, chytí mě za nohu, a pak mě opět přizemní. Vydám přidušený vzlyk, přičemž si uvědomím, že je se mnou konec.

Párkrát zakřičím chabé: ,,Pomoc," ale myslím, že to nic nezlepší. Pokusím se vzepřít, ale vlk je příliš silný. Uviděla jsem o kousek dál silný klacek. Jednu ruku mám volnou, tak se pro něj natáhnu a sevřu ho v dlani. Silně vlka udeřím do hlavy, takže ze mě sleze, a já se dokážu postavit na nohy.
Rozběhnu se co nejrychleji pryč a za sebe se snažím dívat co nejmíň. Jednou se ohlédnu a uvidím, že je kousek za mnou. Běží a stále více se přibližuje. Běžím dál, vyhýbám se překážkám a snažím se co nejvíce zrychlit a dostat se pryč. Klopýtám, jak se mi občas nepodaří vyhnout kamenům a kořenům v cestě a ztrácím tím na rychlosti.
Zezadu do mě narazí tlapami a já dopadnu břichem na zem. Ucítím, že se mi do břicha musel zabodnout kousek nějaké ostré větvičky. Snažím se zvednout, ale místo toho, ho ještě víc naštvu a on mě kousne do ramene. Zakřičím bolestí a vyhrknou mi slzy. Takhle nechci umřít!

Najednou na mě nic nestojí a já se rychle otočím na záda. Vlk však stojí hned vedle mě, a řekla bych že přímo chtěl, abych se otočila. Hraji jeho hru. Skočí na mě a vyrazí mi dech. Po té, co mě kousne podruhé do boku, pomalu omdlím. Poslední věc, kterou uvidím je silueta postavy, která se přiřítila k vlku a odhodila ho na daleký strom. Pak byla tma.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ronny Ronny | 19. května 2014 v 10:02 | Reagovat

No to to trvalo :D ale doufala jsem, že to bude trochu jinak, třeba jako že stihne utýct :D tak nestihla no

2 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 19. května 2014 v 15:48 | Reagovat

Moc pěkná kapitola :) Těším se na další!:)

3 Angela Angela | Web | 20. května 2014 v 18:08 | Reagovat

Budu si muset přečíst předešlé kapitoly, vypadá to hodně zajímavě. :)

4 Miti Miti | E-mail | Web | 30. července 2014 v 17:32 | Reagovat

Krásná povídka :33 Prosím, prosím, smutně koukám, dej sem další kapču :-(  :-) Strašně se mi to líbí, ale tohle je kapitola už z května, to další nebude?? O_O  O_O  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama