Ve světle nebo ve stínu/ Recenze

14. května 2017 v 18:35 | Kessi |  Recenze
Výsledek obrázku pro ve světle nebo ve stínu metaforaRok vydání:2017
Počet stran: 280
Cena: 303 kč
K zakoupení: ZDE
Anotace:
Povídková antologie, v níž ožívají obrazy amerického malíře Edwarda Hoppera

Patnáct světoznámých prozaiků se nechalo inspirovat obrazy Edwarda Hoppera a na jejich motivy napsali každý svůj originální příběh. Další připojila Gail Levinová, kunsthistorička a známá odbornice na Hopperovo dílo. Poslední přidal Lawrence Block, autor více než padesáti bestsellerů, který rovněž povídky sestavil do této antologie. Každá ze sedmnácti povídek je uvedena barevnou reprodukcí obrazu, z něhož spisovatel čerpal.

Vyprávění se ujali mistři pera a autoři bestsellerů z různých žánrů. Nechybějí ani takoví velikáni, jakými jsou Stephen King, Lee Child či Joyce Carol Oatesová. K nim se přidala i řada dalších, například Michael Connelly, Megan Abbottová, Justin Scott (nazývaný "Dickem Francisem jachtingu") či mistr detektivního thrilleru Jeffery Deaver.


Můžete se těšit na širokou škálu žánrů, od hororu, přes detektivku až po povídky tajemné, fantastické či romantické. Obrazy amerického realistického malíře Edwarda Hoppera jsou plné osobitého kouzla a nejen milovníky umění vybízejí k objevování příběhů v nich ukrytých. Díváme se na ně a jsme vtahováni do jejich světa. Co všechno se za nimi skrývá?

Dvě z povídek - Hudební salonek od Stephena Kinga a Podzim v bufetu od Lawrence Blocka - byly nominovány na Cenu Edgara za nejlepší povídku roku 2016.

Názor na obálku:
Upřímně, obálka mě nezaujala a ani se mi nelíbí, za což může to, že je na ní obraz od Edwarda Hoppera, který se mi celkově moc nelíbí. Jinak ale nemůžu říct že je špatná, protože kniha je o jeho obrazech a o povídkách, o čemž obal knihy vypovídá.

O knize:
Kniha je plná povídek od nejrůznějších autorů a každá povídka je nějak inspirovaná obrazy od Edwarda Hoppera. Jelikož je v knize povídek poměrně hodně, tak si podle mě každý najde nějakou, která se mu zalíbí.
Řeknu Vám něco víc o pár povídkách. Jako první je povídka se jménem Dívčí show, od Megan Abbottové. Tato povídka mě ze začátku nudila, ale pak začala být zajímavější. Plus je, že si okolí dokážete dobře představit a povídka je dobře návazná na obraz Hoppera. Konec byl podle mě velice dobrý, nicméně byl hodně otevřený jako skoro v každé další povídce, což mi sice trochu vadí, ale to k povídkám už zkrátka patří.
Povídka Carolinin příběh mě ze začátku sice také nudil, ale jak jsem si všimla je to asi další rys povídek, který prostě najdete skoro v každé z nich. Vždy když se děj ale rozvine, baví Vás čtení mnohem více. Tento příběh o adoptované dívce, jak našla svou pravou rodinu se mi líbil a ani konec nebyl moc otevřený. Proto ji považuji za jednu z těch lepších.
Povídka Soir Bleu měla pomalý rozjezd, záhadný děj a zvláštní konec. Nemůžu říct jestli se mi líbila nebo ne, protože na mě působila velmi zvláštním dojmem. Je to ten typ textu, který zkrátka označíte jako ''divný''.
Pokoje u moře byla taktéž zvláštní povídka, tak trochu fantasy a mysteriózní, ale alespoň byla něčím speciální. Také mi přijde, že byla jedna z těch nejdelších. Nic na tom ale nevadilo, protože mě bavilo ji číst.
Pak je tu povídka Noční ptáci. Musím přiznat, že o co tam šlo jsem vůbec nepochopila. Samozřejmě jsem věděla co se tam děje, ale důvod toho všeho jsme se nedozvěděli a tím pádem ztrácí příběh svůj smysl. Tato povídka mě upřímně nenadtchla.
Incident z 10. listopadu mi zněl zvláštně hned ze začátku, a je to jediná povídka, kterou jsem začala číst a po pár odstavcích jsem to vzdala a povídku přeskočila. Bohužel je to téma války a SSSR a všech těch věcí, které mě tak hrozně nudí. Celá povídka byla jen dopis od někoho někomu a to mě zkrátka a jednoduše nebavilo.
Předposlední povídka o které Vám trochu povím, se jmenuje Postarat se o přítele. Zas tak moc si děj nepamatuji, ale vím, že konec jsem moc nepochopila. Špatná povídka to nebyla, ale konec mě zkrátka zklamal tím, že asi není určen k tomu aby byl pochopen.
Poslední povídka je od známého Stephena Kinga a jmenuje se Hudební salonek. Tato povídka je i na zadní straně knihy chválena a mohu říct, že se mi také líbila, i když to nebylo nic dechberoucího. Příběh se odehrával celou dobu v jednom bytě a postavy se u toho dá se říct skoro nehýbaly, ale i přesto to mělo svůj smysl a děj. Konec neskončil sice moc dobře ale tak to v povídce mělo být. Hold v dnešním světě už nejsou tak časté dobré konce.
V knize je ještě mnoho dalších povídek, ty pro Vás ale zůstanou překvapením.

Hodnocení:
Knihu doporučuji těm, co chtějí oddechové čtení pro delší chvilky nudy nebo pro cestování. Dobré je, že to není jeden příběh a proto netrvá dlouho dočíst jednu povídku než začnete druhou. Díky tomu nezapomenete děj na začátku knihy a můžete ji číst opravdu jen ve chvílích nudy. Celkově se mi knížka líbila a mohu ji doporučit. Dávám jí 7,5 bodů z 10ti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 14. května 2017 v 18:48 | Reagovat

Pokud vše pečlivě uklidíme tak zjistíme že jsme svobodní, naše otroctví je následkem nepořádku v nás a okolo nás, elita která zde má moc a bohaství, nestojí o to abychom zde vše uklidili, protože tím bychom elitu, o moc a bohatství připravili.
Není zde demokratický kapitalismus, ale je zde pokrytecký egoismus, z díla spatříme tvůrce veškerého nepořádku, jak vlastně došlo k tomu že jsme přišli o svobodu a stali se otroky nepořádku?
Tou příčinou je toužení po zázraku, kouzelníci a později kněží a politici nám slibovali zázraky a tak zde začal vznikat nepořádek v nás a okolo nás, je to obrazně jako když naivně uvěříte na zázračný lék, díky kterému omládnete a budete už zdraví.
Vše zde má svůj osud který nelze změnit, možnosti každého tvora jsou zde omezené mnohým, pokud začnete soukromě podnikat, tak pochopíte to že žijete v systému který je založený na pokryteckém egoismu.
Největší lží v konzumní kultuře je to, že ten kdo se snaží, ten se zde má i dobře, tak to nefunguje, dobře se mají jenom lháři a zloději, co zde mají výhody a jistoty díky centralizaci, ryba smrdí od sobecké hlavy.

2 Mimi Mimi | 24. května 2017 v 19:53 | Reagovat

Zní to zajímavě ale nevím jestli by mě to bavilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama