12. Kapitola- Vypadni z mé hlavy!

14. ledna 2018 v 18:23 | Kessi |  Život bez duše
Po té, co Tobias zmizel jsem se vydala domů. Přišla jsem když bylo čtvrt na osm. Táta seděl na gauči, sledoval televizi a jedl pizzu.
,,Ahoj, tati,'' pozdravila jsem, po sundání bot.
,,No ahoj, kde jsi byla?''


,,U houpačky v lese, jak tam často chodívám. Musela jsem využít toho, že je už zákaz vycházení zrušený,'' usmála jsem se na něj.
,,V troubě máš půlku pizzy na večeři, tak si ji vem než vychladne,'' pohodí hlavou směrem k troubě. Já k ní přejdu, vytáhnu pizzu a odejdu do mého pokoje. Sednu si na postel s nohama nahoře a pustím se do pizzy. Mmm salámová...
Zavybruje mi telefon v kapse. Nechám si pizzu pověšenou v puse a vytáhnu volnou rukou telefon, abych se podívala co se děje. Neznámé číslo.
JSI DOMA?
Nevěděla jsem co odepsat, když nevím kdo to napsal. Rozhodla jsem se, že to risknu a odepíšu.
ANO. KDO JSI?
Odpověď nepřicházela, tak jsem nad tím jen mávla rukou, dala si sluchátka a na posteli jsem relaxovala. Po nějaké chvíli jsem uslyšela, nějaké zvuky. Že by pršelo? Sundala jsem si sluchátka a podívala jsem se na okno. Obloha byla sice zatažená, ale dešťové mraky tu nebyly a déšť jsem neviděla. Popošla jsem směrem k oknu, a pak jsem uviděla malý kamínek, narazit do skla. Docela jsem nadskočila, jelikož bouchl o sklo zrovna v okamžiku, kdy jsem se připravila vykouknout z okna.
Otevřela sem okno a vykoukla z něj. Pod ním stál Tobias. Podíval se na mě, mírně se usmál a zamával.
,,Můžu?'' zeptal se s pohledem na okno a já nepochopila co myslí.
Najednou se odrazil a zůstal zachycený za mé okno v prvním patře. Rychle jsem ucouvla a umožnila jsem mu vchod do místnosti.
,,Na tohle si nezvyknu,'' řeknu jenom.
,,Za tamto se omlouvám. Dlouho jsem se nekrmil a ta kapka mě docela vyvedla z rovnováhy. Nevím, jak dlouho bych se udržel, tak jsem raději zmizel.''
,,Nenakrmil? Je hodně věcí co bys mi měl začít vysvětlovat,'' odpovím mu a zadívám se na něj s náznakem nejistoty.
,,To je pravda. Jak sama dobře víš, jím normálně lidské jídlo, jako každý jiný. Chutná mi stejně dobře a dokáže mě nasytit, ale vždy po nějaké době musím pít i krev. A přesto, že v mnoha filmech, kde ztvárňovali lidé své představy o upírech, ukazovali, že můžeme pít krev zvěře, tak to není pravda. Zvířecí krev je pro nás nejenom odporná, ale navíc pro nás nemá potřebné živiny. Proto ať chceme či ne, musíme se krmit na lidech,'' dopoví a nejistě čeká na mou reakci. Takže je to tak. Zabil už někdy někoho? Dostala jsem strach se zeptat.
,,Hmm... A jak chutnám já?'' zeptám se na tu nejhloupější věc, co mě právě napadne.
,,Když to chceš vědět... Výborně,'' usměje se na mě. Nevím proč, ale začervenám se. Není na tom nic, co by mi mělo lichotit, ale přesto se to stalo. Posadím se na postel a pokynu mu, že si může také sednout. Sedne si vedle mě.
,,A co schopnosti? Co všechno umíš?'' zeptám se zvědavě.
,,Je toho docela dost. Já se snažím své schopnosti moc nepoužívat, proto je možné, že o nějaké ještě ani nevím. O čem ale vím, je rychlost, síla, nesmrtelnost do určité míry, někteří z nás mají sny, co předpovídají budoucnost, jiní umí ovládat myšlenky lidí. Schopností je mnoho, každý ale nemá ty stejné,'' vysvětlí mi a neodtrhuje ode mne oči, aby mu neutekl žádný detail mé reakce.
,,Když se krmíte z lidí... nepromění je to?''
,,To patří mezi jednu ze schopností. Ne každý upír, může přidávat nové upíry. Kdyby ano, vznikl by chaos. Proto je tu pár takových, co mohou vypustit při kousnutí jed spouštějící proměnu, ale moc jich není. Tuto schopnost však získává každý panovník, po provedení rituálu spojeným s korunovací.''
,,Počkej... vy máte panovníka?'' zeptám se nevěřícně.
,,Ano. Nynější panovník je můj otec a po něm mám nastoupit já. Nemáme spolu ale blízký vztah,'' zamračí se trochu. To je zvláštní, že by na tom obraze co mají v domě byl jeho otec? Musím se dozvědět víc!
,,Ty obrazy v domě... To byl on?'' Tobias se mé otázce jenom zasměje.
,,Kéž by. Ten pán byl náš úplně první panovník a žena vedle něj, jeho manželka a současně naše paní, byla první žena vybraná z vlkodlaků. Díky nim započalo naše spojenectví. K tomu ale patří to, že si vždy vybraný následník z upíří linie, musí vzít za manželku vybranou ženu z vlkodlačího rodu.''
,,Takže ty...''
,,musím si vzít Daliu za ženu... ano,'' řekne zkroušeně.
Mě se zalesknou oči a spadne mi z oka první slza. Rychle si je otřu, a ujistím se, že si ničeho nevšiml.
,,Tak proč tohle všechno? Proč mi to vyprávíš, když je to vše k ničemu? Já jsem jen člověk, proč si mě do toho zapletl, když to se mnou nemá budoucnost?'' rozbrečím se. Dál to nedokážu skrývat.
,,Emmo, prosím... nebreč,'' řekne, přiblíží se ke mně a obejme mě.
,,Ten tvůj sen... Rachel měla vizi a jen ona s Oliverem ví co znamená. Rád bych ti řekl, že si ji nebudu muset vzít, ale dokud mi sestra neřekne celý význam té vize, tak nezmůžu nic. Ale stále je naděje. Nevím proč, ale jsi důležitá. Pro nás všechny a nemusíš se bát, protože hodlám zjistit co se má stát,'' políbí mě do vlasů a snaží se mě utěšit. Zvedne mi rukou bradu, otře mi slzy a pohladí mě něžně po tváři.
Oba se k sobě v jednu chvíli přiblížíme a spojíme naše rty v polibku. Jen na sekundu při tom otevřu oči a všimnu si, jak ty Tobiasovi září. Nezaleknu se, ale polibek ještě prohloubím a přitáhnu si ho k sobě. On mě nadzvedne, jako bych byla lehoučké pírko a položí mě na postel pod sebe. Začne mě líbat na krku a pomalu pokračuje cestičkou plnou polibků směrem níž. Já ho zastavím, a přitáhnu si ho zpět k mým rtům. Mezi vším tím vzrušením se oba navzájem snažíme dostat z našeho oblečení. Tobias mi vysvleče tričko a ladným pohybem se zbaví i mé podprsenky.
,,Až po svatbě,'' uslyším najednou smějící se hlas v mé hlavě.
Blesku rychle se zvednu a tím naprosto zničím tu krásnou atmosféru.
,,Pane bože... Oliver.''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama